Medugorje - Festival mladých 2003
Když jsem napsal Hanči Tesařové, aby mi napsala něco o Medugorii, odepsala: "To se nedá napsat. Bylo to supr! Je to ráj na zemi!"
31.července 2003 jsme se sešli u autobusového nádraží ve Zlíně, kde za nedlouho přijel autobus označený cestovní kanceláři Verité a fotkou Panny Marie na předním skle. Nacpali jsme kufry a batohy do úložného prostoru a odjeli. Cesta byla zdlouhavá. Jeli jsme přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko až do Bosny a Hercegoviny. Asi ještě přes Maďarsko-nevím už. Cesta doprovázená růžencem, který jsem se téměř nikdy nemodlil, trvala necelý den. První dojmy o Bosně byli hrůzné: rozstřílené baráky po válce, veliké horko a samé šutry. A právě tady se Panna Marie rozhodla o vyzvednutí lidí ze dna bolesti a tuposti.
Přijeli jsme do Medugorje. Ubytovali jsme se ve dvou, tří, a čtyřlůžkových pokojích u rodin po celé Medugorii. Vybalili jsme kufry, najedli se, osprchovali studenou vodou a šli jsme na zahájení programu, kde hovořil pan Mráček-vedoucí Verité. Při jeho promluvě jsem se dozvěděl podstatu zjevení a co nám vlastně Panna Marie vzkazovala. Do návštěvy Medugorje jsem nad tím nepřemýšlel a nic konkrétního jsem nevěděl. Až díky právě Medugorii jsem dostal, tak cenné informace, že si to nedovede nikdo, kdo tam nebyl, představit. To ve mě probudilo mohutný první dojem z této poutě. A to jsem ještě nevěděl, že to bude silnější, už tak to bylo neskutečné.
Den vypadal asi takto (nebude to přesně):
Brzo ráno-snad v sedm-jsme vstávali. Po snídani se šlo na program. První den to bylo ještě takové nesmělé, ale další dny jsme ráno přišli a začalo to písničkou This is a day... (Toto je den..) a další mezinárodní písně. Atmosféra neskutečná:V amfitéátru byla mezinárodní schóla a zpívala. Všude kolem postavali lidi-převážně mládež ze všech zemí světa a davově zpívali a mávali s rukama a pohybovali se a různě poskakovali. První asi dva dny jsem jen zíral. Pak mě to strhlo taky a byla to bomba. Schóla byla perfektně ozvučená-desítky nástrojů-hudba na velmi vysoké úrovni.
Po raním osvěžení a probuzení zpěvem začali přednášky a svědectví. Počital jsem, že dlouho nevydržím. Ale přednášející byli parádní řečníci a uvedli Vás do až skoro tranzu. A přednášeli i herci z Ameriky, drogově závislý, kněží a další..Přednášel tam i kněz z Mexika. Vím, že nebyl na obloze ani mráček a všichni jsme byli unavení horkem jak na nás pařilo to přímé slunko. A on řekl, že vyleze ven za náma (přednášející byli schovaní pod střechou toho amfiteátru) na to ostré slunko, že se chce cítit jako my všichni. A věř, že do cca deseti minut nad náma všema byl mrak! z nebe, na kterém se od ráno nedal nalézt ani jeden mráček.
Pak se šlo na oběd (jídlo si dělal každý sám). Po obědě byla chvilí pauza. Pak myslím byly ještě další přednášky. Tak v šest začal mezinárodní růženec. Vše co bylo mezinárodní-většinou v chorvatštině-se překládalo. Každá země měla vlastního překladatele a svoje kmitočtové pásmo a vysílalo se to přes rádio. Takže vzít sebou walkman. V průběhu růžence se rozeznili zvony a minutu všichni utichli a poklekli, protože se Panna Maria zjevila vizionářům.
Kolem sedmé asi byla mezinárodní mše s naprosto strhujícím kázáním. Člověk byl už tak "zblblý" z těch přednášek a při kázání se nastolila ještě vyšší laťka. Potom byla další pauza a čas na večeři.
Po deváté či desáté hodině začala adorace, která trvala asi hodinu, někdy hodinu a půl. První den jsem nešel. Druhý den jsem toho pak litoval. Adorace probíhala ve tmě a tichosti. Všichni kolem amfiteátru klečeli nebo seděli a "meditovali". Představte si to: Všude kolem Vás tma a poměrně ticho, jen ve předu v amfiteátru byly kolem obětního stolu červené svíčky, které přecházeli po schůdkách k nám. Záře z těchto svíček zviditelňovala kříž a vlajky všech států. A do tohoto posvátného ticha líbivým hláskem každý zástupce státu řekl nějakou prosbu. Prosby byly prokládány jemnou silně meditující hudbou nástrojů. Tak oslňující adoraci jsem v životě neviděl. Tam jsem zjistil, co je to vlastně adorace. Potom se šlo spát.
Celý den byl prokládán sborovým zpěvem mezinárodní schóly, která dojala a zároveň maximálně povzbudila každého.
Byli jsme na české křížové cestě. Byla to zdlouhavá cesta po kamenité půdě až skále do kopce. Taky jsme se zůčastnili nočního dlouhého pochodu. Tak 30 000 lidí-moc (obrovský zástup) obešlo celou Medugorii se svíčkou v ruce a za doprovodu zpěvu a modlení. Mohli jsme navštívit Cenakolo (drogově a jinak závislý lidé)-tam jsem já nějak nestihl, ale příště se tam určitě půjdu podívat. Měli jsme jednu českou mši. Zůčastnili jsme se představení Cenakola - na světové úrovní (ozvučení, efekty) - jak nějaký megakoncert. Učinkující byli většinou závislý na drogách a hráli a zpívali (něco jako muzikál) křížovou cestu. Nádhera akorát to hodně řvalo -:). Poslední noc si každý mohl vybrat, jak chtěl. Buď si zaplatil další noc nebo se zůčastnil celo-nočního programu. Po tradiční večerní adoraci se ještě chvíli zpívalo. My(zlíňáci) jsme si povídali a někteří chvilku zadřímli na volném prostranství. Před úsvitem jsme se vydali na nejvyšší kopec Medugorie. Nechtěli jsme tam zprva jít, ale nakonec nás něco nebo někdo vedl. Cesta byla opravdu dlouhá a únava ještě horší. Velký kopec plný balvanů, které se těžko překračovali. Ale sranda byla a chvilku jsme aj běželi, že Hani.. Vylezli jsme teda na kopec a tam jsme se na sebe poskládali. Začala mše. Z té si moc nepamatuju nebo jako nějaké útržky. Myslím, že ju většina lidí prospala. A krásné bylo jak se začalo rozednívat, tak jsme kolem sebe viděli moc lidí na sobě poskládaných a totálně "vytuhlých" -:)))). Po mši jsme se skutáleli-doslova dolů a nasedli do autobusu. Ještě jsme teda nakoupili pár suvenýrů a dárků domů a pak jsme "jak napití"-vyčerpaní odjeli. Odjeli jsme do Chorvatska k moři. Po cestě všichni pěkně chrněli. Moře bylo krásně průzračné, však uvidíte na fotkách. Na levé straně od cesty bylo rovné moře a napravo vysoké skáli. Okoupali jsme se v moři a upalovali domů...
Teď už pro mě není problém se během dne pomodlit růženec, protože vím že je to mocná zbraň proti zlu. Běž do Medugorie a dostaneš odpověď na tvé otázky. Cesta byla náročná, program byl náročný, ale vždy při nás stála Panna Maria a pomáhala nám vše unést a byl to její úděl, že jsem tam právě já jel a že tam přístě pojedeš právě TY! Protože jen tak se dozvíš podstatu dobrého křesťana. Tam poznáš jak moc se máš těšit do ráje. Tam ucítíš dotek Panny Marie. Věř, že je to pocit nad všechny pocity (LÁSKA, RADOST, POVZBUZENÍ, BOŽÍ MILOST A ODPUŠTĚNÍ). Přál bych KAŽDÉMU, aby zažil tento pocit! Třeba ty poznáš a zažiješ víc.
Co bys řekl(a) Panně Marii, kdyby se Ti teď zjevila?? Já bych se musel nad sebou rozplakat a zahrabat se pod zem, jak bych se nad sebou styděl, nad tím jak žiju... Věz, že tvůj čas přijde... ALELUJA
Panna Maria vzkazuje:
Drahé děti, volám vás k osobnímu obrácení. Tento čas je pro vás! Bůh nemůže bez vás uskutečnit svůj plán. Drahé děti, vzrůstejte den po dni modlitbou stále blíž k Bohu.
DÁVÁM VÁM ZBRAŇ PROTI GOLIÁŠOVI. HLE, VAŠICH PĚT KAMENŮ:
1) modlitba růžence - modlitba srdcem
2) Eucharistie
3) Písmo svaté
4) Půst
5) Měsíční zpověď
Toto jsou slova Panny Marie. Každý ať si je přebere jak chce. Věřím v každého z Vás. A vím, prostě vím, že budeme šťastní, když budeme chtít.
|
